Dne 13. června 2024 došlo k přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1799, o společných pravidlech na podporu oprav zboží (dále jen „Směrnice“). Směrnice zavádí povinnost výrobce provádět na žádost spotřebitele opravy zboží, jehož výčet nalezneme uvedený v Příloze II Směrnice (zejm. pračky, myčky nádobí, lednice, mobilní telefony aj.).
Příloha II rovněž odkazuje na Unijní legislativu, která je klíčová pro obsah právních vztahů zakládané Směrnicí, jelikož individuálně stanovuje rozdílné požadavky na tyto výrobky. Klíčovým požadavkem je opravitelnost, kdy předpis stanoví, které součástky musí výrobce na žádost opravit a které rovněž musí poskytovat jako náhradní díly. Dalším požadavkem je doba, po kterou se oprava na žádost musí poskytnout. Zpravidla se jedná o dobu v rozmezí 5 až 10 let v závislosti na druhu produktu. V neposlední řadě se jedná o rozsah opravy, tedy na co má spotřebitel nárok, a co už je nad rámec Směrnice.
Tyto údaje jsou předmětem informační povinnost výrobce, přičemž ale není blíže specifikováno, co uvedeno musí být, a co nikoliv, když je pouze uložena povinnost „bezplatně zpřístupňovat informace o svých opravárenských službách, a to snadno dostupným, jasným a srozumitelným způsobem“.
V případě, kdy je výrobce usazen mimo Unii, je k opravě povinen jeho zplnomocněný zástupce na území EU. Pokud tento neexistuje, může se spotřebitel domáhat opravy u dovozce a subsidiárně také u samotného prodejce. Ve všech případech není vyloučeno, aby opravu provedl zvolený subdodavatel.
Spotřebitel se však s požadavkem nemusí obracet pouze na výrobce, dovozce apod., ale může si opraváře zvolit podle svého výběru, tj. kteroukoliv právnickou či fyzickou osobu, která v souvislosti se svým podnikáním poskytuje opravárenské služby. S tím se pojí další omezení pro výrobce, kteří nesmějí opravu podle Směrnice odmítnout z toho důvodu, že předchozí opravu provedli jiní opraváři či jiné osoby, a to ani v případě, že došlo k použití neoriginálních náhradních dílů. Rovněž je zakázáno používat jakákoliv smluvní ustanovení, hardwarové či softwarové techniky, které brání opravě zboží (jak opravě celkově, tak opravě subjektem odlišným od výrobce), není-li to odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory (např. ochrana práv duševního vlastnictví).
Opravu dle ustanovení Směrnice lze provést jak v rámci dvouleté zákonné záruky, tak i po skončení jejího trvání. V případě provedení opravy v rámci zákonné záruky musí být spotřebiteli poskytnuto prodloužení této záruky o 12 měsíců, přičemž výrobci vzniká informační povinnost vyrozumět spotřebitele o možnosti tohoto prodloužení v případě, kdy si namísto výměny zboží vybere opravu. Opakované prodloužení záruky v případě dalších oprav je vyloučeno.
Oprava by měla být poskytnuta buďto bezplatně, nebo za přiměřenou cenu. Druhý případ se bude týkat spíše případů, kdy se spotřebitel bude domáhat opravy po uplynutí zákonné záruční lhůty. Pojem přiměřená cena pak vysvětluje důvodová zpráva. Mělo by se jednat o takovou cenu, která neodradí spotřebitele od toho, aby si zboží nechali, namísto výměny, opravit. Za přiměřené ceny musí být nabízeny i náhradní díly a výrobci nesmí bránit v užívání těchto dílů jinými subjekty. Vysoká cena náhradních dílů či opravy jako takové není samo o sobě důvodem pro odmítnutí provedení opravy. Jediný způsob, kterým se výrobce může této povinnosti zprostit, je ten, že oprava zboží není fakticky možná.
Pro realizaci Směrnice by měly přispět dva nové instituty, které zavádí, a sice Evropská online platforma pro opravy a Evropský informační formulář o opravě.
Evropská online platforma pro opravy (dále jen „Evropská online platforma“) má spotřebiteli usnadnit nalézt opraváře, a to jak v rámci svého členského státu, tak v celé EU. Bude se skládat z vnitrostátních sekcí každého členského státu, kdy podmínky registrace subjektů (např. požadavky na odbornost, certifikace apod.) budou určovat členské státy samotné. To, co by mělo být společné napříč celou Unií, je bezplatnost užívání pro spotřebitele a dobrovolnost registrace opravářů.
Evropský informační formulář o opravě (dále jen „Formulář“) je pak standardizovaným dokumentem, který opravář může spotřebiteli bezplatně vydat v případě podání žádosti o opravu. Formulář by měl obsahovat základní údaje o opraváři, opravované zboží, popis vad a navrhované opravy, místo předání, vyzvednutí apod. Formulář bude platit po dobu 30 dní a spotřebitel má na základě něho možnost se rozhodnout, zda nabízenou službu přijme, či nikoliv.
Členské státy mají na provedení směrnice lhůtu do 31.7.2026. Spotřebitelé však poté mohou žádat o provedení opravy i u zboží, které zakoupili před tímto datem. V tomto případě však nelze žádat prodloužení záruky o dalších 12 měsíců (viz. výše). Evropská online platforma, včetně platforem vnitrostátních, má na uvedení do provozu o rok více, tj. do 31.7.2027.
Směrnice je součástí implementačních prostředků tzv. Green Dealu a její tvůrci si slibují snazší přechod na oběhové hospodářství, omezení nadbytečné produkce odpadu a spotřeby[1]. Domníváme se však, že pomyslné finanční břemeno ponesou v tomto případě z drtivé části malé až střední výrobní a maloobchodní podniky, jejichž náklady na přizpůsobení (jak mj. uvádí i zpráva o posouzení dopadů[2]) budou vysoké. Unie se však domnívá, že: „tyto náklady nejsou vzhledem k významnému dopadu iniciativy na životní prostředí neadekvátní“. [3]
[1] Evropská Komise. Questions & Answers. Online. Brusel, 30.7.2024. [citováno 26.9.2024]. Dostupné z: https://commission.europa.eu/document/download/2d443b31-dc2a-4e54-a9ec-5fbb61c895e9_en?filename=2024_07_18_QA_Right2repair_FINAL.pdf
[2] Evropská komise. Impact assessment report. Online. Brusel, 22.3.2023. [citováno 26.9.2024]. Dostupné z: https://commission.europa.eu/document/download/512cb8de-3dc0-49ca-a711-b2beb768e531_en?filename=SWD_2023_59_1_EN_impact_assessment_part1_v5.pdf
[3] Evropská komise. Souhrn zprávy o posouzení dopadů. Online. Brusel, 22.3.2023. [citováno 26.9.2024]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52023SC0060
