Připravovaná novela občanského zákoníku (dále „OZ“) a s tím spojená úprava mimo jiné zákona o zvláštních řízeních soudních (dále „ZŘS) se výrazně věnuje rodinnému právu. V předchozím článku jsme již popsali vítanou změnu týkající se zakotvení nepřijatelnosti fyzického trestání dětí. Další část novely, která je stále pouze ve stadiu návrhu ministerstva spravedlnosti předloženého k projednání Vládou ČR, se zaměřuje na úpravu rozvodů a výživného.
Mezi hlavní cíle návrhu v této oblasti se řadí zjednodušení rozvodového řízení, podpora smírných rozvodů, odstranění zbytečných zdrojů eskalace konfliktů mezi rozvádějícími se manžely, které zatěžují jak rodinné vztahy, tak justici, a některých již překonaných formalit. Navrženy jsou tedy pouze dílčí změny s tím, že stávající koncepce rozvodu založeného na principu rozvratu manželství zůstává zachována. Výsledkem by mělo být v řadě případů i zrychlení rozvodového řízení. Na druhou stranu návrh, aby smluvené rozvody probíhaly mimo soud, konkrétně u notáře, zatím prosazen nebyl.
Jestliže však čekáte s rozvodem, až bude rychlejší a jednodušší, tak vězte, že pokud vůbec k novelizaci dojde, účinnost novely je momentálně plánována na 1. 1. 2025 a nelze vyloučit, že bude posunuta.
Hlavní v současnosti navrhované legislativní změny jsou následující:
1. Zrušení obecného požadavku na zjišťování příčin rozvratu manželství
Zjišťování příčin rozvratu manželství je dle zákonodárce v současnosti příliš široce nastaveno a nemá přitom v rámci řízení o rozvod žádný větší význam a zároveň jeho vynucování často přispívá ke zbytečné eskalaci konfliktu mezi manžely. Z tohoto důvodu by se příčiny rozvratu měly pro příště zkoumat pouze ve specifických případech (konkrétně je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu na rozvod, tedy tvrdí-li, že se na rozvratu manželství převážně nepodílel a rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnost svědčí pro zachování manželství).
Dále je navrhováno upustit od požadavku na zjištění existence rozvratu v rámci smluveného rozvodu. Zároveň by se měla vrátit nevyvratitelná domněnka kvalifikovaného rozvratu manželství, po vzoru dřívějšího ustanovení § 24a zákona o rodině, a to v případě splnění zákonných podmínek nesporného rozvodu. Označení rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu by mělo být nahrazeno legálním pojmem smluvený rozvod manželství.
2. Zrušení podmínky odděleného soužití po dobu více než 6 měsíců
Za nadbytečnou je považována rovněž zákonná podmínka smluveného rozvodu spočívající v odděleném soužití po dobu delší než šest měsíců. A to především proto, že dnes již stejně není věcně zkoumána, pouze se v řízení formálně konstatuje s přihlédnutím ke shodným tvrzením účastníků.
Pokud se oba manželé chtějí rozvést a jsou schopni se na tom domluvit, není úkolem státu, aby jim k tomu stanovoval další časové a věcné podmínky.
3. Rozšíření možnosti upustit od výslechu manželů
Navrhovaná změna ZŘS stanoví, že pokud souhlasy manželů s rozvodem a shodě na trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu jejich manželství vyplývají z písemných podání nebo shodných tvrzení účastníků při jednání, o jejichž pravosti a pravdivosti nemá soud pochyb, lze od výslechu manželů dále upustit.
Jestliže se manželé shodnou na uvedených základních skutečnostech, tak se jeví stávající požadavek na výslech jako neopodstatněný. I v tomto případě se často jedná o pouhý formální úkon, ze kterého soud nic nového nezjistí, a naopak může vést k eskalaci sporu mezi manželi. Jeho vypuštění by mělo být benefitem pro manžely jednající ve shodě, kteří tak nebudou muset zodpovídat otázky o vzájemném vztahu. V současné podobě zákonné úpravy je možné od výslechu manželů upustit, pouze pokud je provedení výslechu spojeno s velkými obtížemi.
V praxi jsme se setkali i s tím, že některé soudy na výpovědi manželů trvaly i v období covidové pandemie a z tohoto důvodu jednání odročovali a rozvod manželství se oddaloval. Na druhou stranu v jiných případech soudy vyhověly žádosti upustit od výslechu, pokud jeden z manželů dlouhodobě pobývá v zahraničí. Ale z právě uvedeného vyplývá, že i provedení výslechu s obtížemi bylo vykládáno různě a obecné upuštění od výslechu manželů v případě smluveného rozvodu je tedy na místě.
4. Omezení usilování soudu o smíření manželů
Další související změnou ZŘS by mělo být omezení uplatnění požadavku na soud, aby usiloval o smíření manželů. Měl by tak učinit pouze tehdy, pokud to je s přihlédnutím k okolnostem případu účelné a jsou-li manželé při jednání přítomni. Pouze v takovém případě lze úsilí soudu považovat za vhodné, jinak jej lze pokládat za formální.
5. Změna soudních poplatků
Dále je navrhováno rozlišit výši poplatkové povinnosti dle toho, zda je vedeno klasické řízení o rozvodu (5.000Kč) nebo řízení o smluveném rozvodu (stávající 2.000 Kč). Popř. i to, zda je součástí rozsudku o rozvodu manželství schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí po dobu rozvodu. Účelem je zvýhodnit případy, kdy se manželé dokáží dohodnout na okolnostech souvisejících s rozvodem či alespoň na některých z nich.
Návrh obsahuje i zpoplatnění podání odvolání v určitých řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé, u kterých existuje zvýšené riziko eskalace a prodlužování rodičovského konfliktu kvůli dalšímu vedení soudního řízení. Cílem je poplatkem redukovat tendence ke zbytečnému prodlužování vedení řízení.
6. Spojení řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu a řízení o rozvod manželství
Pro ochranu práv dítěte je žádoucí zachování soudního schvalování dohod rodičů, nicméně bylo by vhodné zjednodušení celého rozvodového procesu v podobě návratu ke spojenému řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu a řízení o rozvod manželství. Toho však není možné docílit využitím nástrojů stávající právní úpravy, byť některými autory je dovozováno, že to teoreticky možné je. V praxi však ke spojování řízení nedochází.
Navrhovaná úprava tedy umožňuje spojení řízení tak, že pokud manželé dosáhnou dohody, mohl by soud projednat úpravu poměrů dítěte i rozvod najednou. Zároveň by jednání mohlo být nařízeno již pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Tím by se u konsenzuálních rodičů komplexně vyřešily veškeré podstatné záležitosti související s rozvodem a celý proces zrychlil a zjednodušil.
Manželé jsou za stávající úpravy často nemile překvapeni, že i když jsou na všem dohodnuti včetně majetku a péče o děti, výživném, musí osobně k soudu minimálně dvakrát a celý proces trvá i v rychlých případech několik měsíců.
Pokud se manželé nedohodnou při prvním jednání na úpravě poměrů dítěte, tak by měl soud (usoudí-li tak) zajistit dočasnou úpravu poměrů dítěte vydáním prozatímního rozhodnutí. Potřeba zatímního zásahu v zájmu dítěte by měla spočívat na vyhodnocení soudu.
Rychlejší průběh řízení by měl být zajištěn možností využívat moderní a operativní formy komunikace nebo velmi omezenou možností odročení jednání. Možnost zažádat o odročení by měli mít účastníci zásadně jen jednou, a to pouze z vážných osvědčených důvodů (na své straně či na straně svých zástupců). Odročené jednání by se pak mělo zpravidla konat do jednoho měsíce od data původního jednání.
Je-li to z povahy věci účelné, soud může doporučit manželům využití odborných poradenských nebo terapeutických služeb, jako např. setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie. Zákonodárce to považuje za vhodnější řešení než účastníkům řízení využití těchto nástrojů nařizovat, jako doposud. Tyto nástroje mohou být skutečně funkční pouze tehdy, účastní-li se jich rodiče dobrovolně.
7. Omezení zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem
Jako další přebytečnou věc navrhují legislativci omezit plošné zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem v řízení péče soudu o nezletilé. Předpokladem stávající úpravy je automatická presumpce hrozby střetu zájmů mezi dítětem a jeho rodiči. Tento předpoklad je však zpravidla nedůvodný v případech, kdy rodiče jednají ve vzájemné shodě. Participace dítěte na řízení je zabezpečena již v rámci požadavku na vedení řízení jako takového, v němž by měl soud na její realizaci dbát a názor dítěte zjišťovat. Tím pádem není dle důvodové zprávy nutné trvat na obligatorním zastoupení dítěte opatrovníkem za každých okolností.
Kvůli výše uvedeným důvodům by mělo v budoucnu platit, že pokud soud nezjistí žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnosti o dobrovolnosti dohody uzavřené rodiči, tak budou moci v řízení zastoupit nezletilé dítě přímo jeho rodiče. Uvedená dohoda rovněž samozřejmě nesmí být v kolizi se zájmy dítěte.
Tato úprava se sice na první pohled jeví jako upuštění od zbytečné formality, nicméně při podrobnějším zamyšlení může budit obavy o to, aby byl nejlepší zájem dítěte skutečně zachován. V tomto bodě tedy bude odpovědnost již pouze na soudu, aby posoudil, zda dohoda není v rozporu se zájmy dítěte. V neposlední řadě nezletilý, pokud nebude zastoupen kolizním opatrovníkem, přichází de facto o možnost odvolání proti rozsudku o schválení dohody rodičů. Tato část navrhované úpravy je předmětem řady připomínek, s nimiž se lze do určité míry ztotožnit, neboť se domníváme, že není vhodné spoléhat pouze na rodiče, že se vždy a ve všech případech dohodnou v zájmu nezletilého dítěte. Rodiče jsou dle návrhu povinni dítě o jeho právech poučit, nicméně ani tuto úpravu nelze považovat za dostatečnou z hlediska ochrany práv a nejlepšího zájmu dítěte.
8. Změny týkající se výživného – možnost postoupení pohledávek
Další související oblastí, kterou plánovaná novela mění, je výživné. Konkrétně je navrhován nový § 921a OZ, kterým by se upravily podmínky pro postoupení pohledávky na výživné. Alespoň části oprávněných osob, kterým není výživné placeno, by se zlepšilo postavení možností převzetí jejich pohledávky za úplatu jinou osobu.
Využití se nabízí jako vhodné např. v situacích, kdy povinná osoba je objektivně schopna plnit, nicméně tak nečiní z pouhých subjektivních důvodů (např. spor s exmanželkou). Postup je také vhodný z toho důvodu, že třetí strana využívá nezávislého postavení a má lepší schopnosti pro dosažení vymožení pohledávky. Rovněž je umožněno sejmout z oprávněné osoby případné stigma spojené s tím, že by musela sama vést exekuci vůči osobě výživou povinné.
Ve druhém odstavci nového ustanovení vylučuje zákonodárce ručení postupitele za dobytnost pohledávky. Pokud se jedná o pohledávku výživného pro nezletilé dítě bez plné svéprávnosti, tak postupitel neodpovídá ani za to, že pohledávka v době postoupení trvala, mohl-li postupník vědět, že je pohledávka nejistá nebo nedobytná. Vylepšuje se tím pozice potenciálně zranitelného postupitele proti obecné úpravě.
Na postoupenou pohledávku se zároveň neuplatní ustanovení omezující nakládání s pohledávkou výživného, která plynou z jejího osobního charakteru. Ovšem je navrhováno vyloučit, aby dlužník (povinný z vyživovací povinnosti) mohl vůči postupníkovi namítat vzájemné pohledávky vůči postupiteli (oprávněné osoby z výživného).
Předpokládá se, že vláda nařízením stanoví zvýšenou úrokovou sazbu z prodlení s placením pohledávek výživného pro nezletilé dítě bez plné svéprávnosti, a to kvůli zvýhodnění této zvláště zranitelné skupiny. Předběžně se předpokládá stanovení úroku z prodlení denní sazbou ve výši jednotek promile z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Posílení soukromoprávní sankce by rovněž mohlo snížit tlak na uplatňování trestní represe (trestný čin zanedbání povinné výživy, který patří mezi nejčastější trestné činy v České republice). Na druhou stranu se předpokládá včasná limitace zvýšené úrokové sazby z důvodu eliminace vzniku nežádoucí dluhové spirály na straně povinné osoby.
Závěrem lze shrnout, že navrhovaná novela nepřináší žádnou zásadní revoluci v oblasti rozvodového řízení a výživného. Pouze koriguje některé dílčí, v praxi již pouze obsoletní zákonné požadavky a podporuje zjednodušení tzv. smluvených rozvodů, kdy manželé jsou schopni se dohodnout na všech aspektech. V takovém případě umožňuje dokonce i spojení rozvodového řízení s řízením o úpravě poměrů nezletilých dětí, což by znamenalo skutečně podstatné zrychlení celého rozvodového procesu. Věřme tedy, že návrh dosáhne po zapracování některých relevantních připomínek potřebné podpory a bude účinný od 1. 1. 2025, jak je momentálně plánováno.
