Současná právní úprava v České republice zakazuje tělesné tresty ve školství, vězeňství a v zaměstnání. Násilí je stíháno mezi dospělými, včetně násilí domácího v partnerských vztazích. Pokud jde o děti, tedy nejzranitelnější příslušníky naší společnosti, je však fyzické trestání zákonem a společností stále tolerováno.
Výchově a výchovným prostředkům se v současném znění občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb., věnuje především § 884, který zakotvuje v prvním odstavci rozhodující úlohu rodičů ve výchově dítěte a to, že rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině. A ve druhém odstavci upravuje tento paragraf právě výchovné prostředky, které rodiče mohou při výchově dětí uplatňovat.
Stanoví přitom pouze, že rodiče mohou používat výchovné prostředky v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte. Nicméně výchovné prostředky, a především ani to, co se rozumí ještě přiměřeným usměrňováním a co už tuto pomyslnou hranici překračuje, nejsou dále definovány a výklad těchto pojmů je čistě subjektivní a neexistuje nyní jasné hodnotové vymezení, že veškeré tělesné tresty jsou v rozporu s lidskou důstojností a jsou nepřijatelné.
Pro nějakého rodiče tak může být přiměřeným plesknutí přes prsty, kterým se snaží dítě chránit, například, aby je nestrkalo do zásuvky, pro jiného je standardním výchovným prostředkem pohlavek za drzost, jiným se může jevit normální několik ran vařečkou i bez vážného důvodu.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že současná právní úprava přiměřené trestání dětí spíše připouští, a tento výklad potvrzuje i důvodová zpráva k návrhu novely občanského zákoníku, byť uvádí, že názory na skutečnost, zda tělesné tresty ohrožují zdraví dítěte, jeho rozvoj a/nebo se dotýkají lidské důstojnosti dítěte, se mezi právními teoretiky, ať už v literatuře, tak v nepočetné judikatuře, liší.
Z české právní úpravy a jejího výkladu podle důvodové zprávy nevyplývá jednoznačně, že by jakýkoli tělesný trest v jakékoli míře byl považován za „nepřiměřený výchovný prostředek“, resp. že by tělesné tresty byly absolutně nepřípustné. Naopak, převažuje výklad, že zákonná úprava dovoluje tělesné tresty z výchovných důvodů a prostředky trestního práva postihuje jen takové, které dosáhnou zvláštního stupně závažnosti.
My jsme se v naší praxi jsme setkali i s tím, že protistrana, matka, navíc s vysokoškolským pedagogickým vzděláním, zlomila o děti několik vařeček, dceru zkopala, vytrhla jí vlasy, a u soudu vypověděla, že ano, je horká hlava, občas ujede, ale děti nijak netýrá a že přece „fyzické trestání dětí je běžné v každé rodině“.
V jiném případě náš klient, cizí státní příslušník, poté, co se od nezletilého syna dozvěděl, že jeho česká matka jej občas bije vařečkou, nás žádal, ať okamžitě voláme policii, kontaktujeme soud, OSPOD, a my jsme mu museli sdělit, že v české právní úpravě se fyzické trestání dětí do určité míry toleruje, a že policie stíhá až výrazně závažnější trestání, než je vařečka, dosahující intenzity týrání svěřené osoby ve smyslu trestního zákona. Vůbec to nechápal, jak je možné, že napadení dospělého člověka je trestné a u bezbranného dítěte je to „v pořádku“?
I v této souvislosti tedy vítáme chystanou novelu občanského zákoníku, kterou je navrženo doplnit v ustanovení § 858 do dosavadní definice rodičovské odpovědnosti, která „zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“ slova: „bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“.
Dále se navrhuje doplnit, že „lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání a jiná ponižující opatření“, a to právě do výše zmíněného § 884 občanského zákoníku, upravujícího přípustné výchovné prostředky.
Novela by tedy výslovně upřesnila, že tělesné trestání se dotýká lidské důstojnosti, a tedy nebylo by nově nepřímo přípustným výchovným prostředkem.
Byť návrh v současném navrhovaném znění neobsahuje silnější formulaci v podobě výslovného zákazu fyzického trestání dětí, ani žádnou konkrétní sankci v případě porušení, šlo by v případě přijetí návrhu zákonodárci určitě o posun k lepšímu a minimálně o jednoznačnou deklaraci toho, že v české společnosti nebude užívání fyzických trestů na dětech považováno za „normální“, která je, jak vyplývá mimo jiné z výše uvedených vybraných příkladů z naší praxi, skutečně potřeba.
Konečně, výše popsanou navrhovanou novelizací by Česká republika také dostála požadavkům mezinárodních závazků, vyplývajícím zejména z čl. 19 Úmluvy o právech dítěte, který ukládá signatářům Úmluvy zajistit dětem ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilí, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalém zacházení, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou děti v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.
Věřme tedy, že návrh novely bude schválen a od 1. 1. 2025, kdy je plánována účinnost změn, fyzické trestání dětí již v českých rodinách oficiálně bude považováno za nepřijatelné, a pokud bude někdo tvrdit opak, bude možné jej na základě zákona patřičně usměrnit.
Tentýž návrh novely občanského zákoníku navrhuje i úpravu ve věci rozvodů a výživného, tomuto tématu budeme věnovat jeden z příštích článků.
