Nejvyšší soud ČR vyhověl dovolání jednoho z členů Fotbalové asociace České republiky („FAČR“), a to ve sporu o vyslovení neplatnosti rozhodnutí Sboru rozhodců tohoto spolku.
Žalobce, člen FAČR, se domáhal žalobou doručenou Sboru rozhodců FAČR, aby Sbor rozhodců uložil fotbalovému klubu povinnost zaplatit žalobci finanční plnění z titulu smlouvy o spolupráci při výkonu trenérské činnosti za to, že působil jako trenér klubu. Sbor rozhodců klubu uložil, aby navrhovateli žalovanou částku zaplatil.
K odvolání klubu odvolací senát Sboru rozhodců zrušil prvostupňový rozhodčí nález a v plném rozsahu zamítl žalobu navrhovatele. Odvolací senát Sboru rozhodců totiž vyhodnotil jako důvodnou kompenzační námitku klubu, který v řízení uplatnil vůči navrhovateli svůj nárok na náhradu škody, kterou měl navrhovatel klubu způsobit tím, že jako člen představenstva klubu nejednal s péčí řádného hospodáře.
Navrhovatel se návrhem na zahájení soudního řízení vedeného v projednávané věci domáhal vyslovení neplatnosti rozhodčího nálezu odvolacího senátu Sboru rozhodců. Jako důvody uvedl, že odvolací senát Sboru rozhodců rozhodoval mimo rámec působnosti upravený ve stanovách FAČR a podjatost jednoho z rozhodců odvolacího senátu Sboru rozhodců (kdy předseda odvolacího senátu Sboru rozhodců a zástupce klubu působili téměř deset let společně v advokátní kanceláři).
Městský soud v Praze návrh na zahájení řízení zamítl. Uvedl, že rozhodčí nález není rozhodčím nálezem ve smyslu zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů („ZRŘ“), neboť odvolací rozhodčí senát Sboru rozhodců není podle stanov spolku rozhodčí komisí. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) konstatoval, že na projednávanou věc nelze aplikovat zákon o rozhodčím řízení.
Navrhovatel uspěl až s odvoláním k Nejvyššímu soudu ČR.
Nejvyšší soud v první řadě uvedl, že jsou-li rozhodnutí rozhodčí komisi spolku (na jedné straně) přiznány účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je-li rozhodnutí rozhodčí komise soudně vykonatelné, potom tyto vlastnosti musí být (na druhé straně) doprovázeny možností soudního přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise v režimu ZRŘ. Tedy, zřídí-li stanovy spolku orgán, který má rozhodovat o majetkových sporech náležejících do spolkové samosprávy s tím, že rozhodnutí takto zřízeného orgánu je pro účastníky řízení závazné a nezměnitelné (tj. má účinky pravomocného rozhodnutí), musí přezkum rozhodnutí tohoto orgánu podléhat režimu řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí.
Sbor rozhodců tak po materiální stránce je rozhodčí komisí, na což nemá vliv ani případná opačná deklarace uvedená ve stanovách spolku. Nejvyšší soud v rozhodnutí též upozornil, že členství v rozhodčí komisi spolku je neslučitelné s výkonem funkce soudce. Soudce totiž podle výslovného znění zákona o soudech a soudcích nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a spolu s ním soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.
