Nová vláda navazuje na legislativní úsilí vlády předchozí mimo jiné i v oblasti implementace směrnice o ochraně oznamovatelů. Směrnice sice měla být transponována do právního řádu nejpozději do 17. 12. 2021, nicméně se tak nestalo, což vyvolává otázky, co a na koho se z ní nyní již uplatní, přičemž tyto otázky řeší metodika Ministerstva spravedlnosti (https://oznamovatel.justice.cz/pravni-uprava-a-metodicke-doporuceni/).
Nový návrh zákona vychází z textu návrhu původního. Obsahuje několik více či méně významných změn, jako např. zvýšení hranice počtu zaměstnanců, která vyvolává nutnost zřídit u zaměstnavatele vnitřní oznamovací systém z 25 na 50 zaměstnanců, což odpovídá směrnici. Účinnost zákona je navrhována k 1. 7. 2023. K tomuto datu tedy musí zaměstnavatelé s alespoň 50 zaměstnanci počítat s povinností zřídit vnitřní oznamovací systém v souladu s požadavky zákona nebo jeho vedením pověřit třetí osobu. Zaměstnavatelé dále budou povinni pověřit příslušnou fyzickou osobu, která bude oznámení přijímat a prověřovat a navrhovat zaměstnavateli opatření k nápravě.
Oznámením je oznámení fyzické osoby o jednání, které může být trestným činem dle práva České republiky nebo které poruší právní předpisy České republiky nebo EU ve vymezených oblastech (finanční instituce, daně z příjmu právnických osob, předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti, ochrana spotřebitele apod.), o jehož spáchání oznamovatel dozvěděl v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností. Posouzení, zda oznámení spadá pod ochranu zákona není snadné s ohledem na rozsah chráněných oblastí a odpovídajících evropských a transpozičních norem (viz seznam transpozičních předpisů na www.oznamovatel.justice.cz).
Za významnou novinku lze považovat, že oznámením dle zákona již nebude každé anonymní oznámení, nýbrž pouze takové, kde totožnost oznamovatele vyjde najevo dodatečně. Tato úprava nutně vyvolává otázku, zda společnosti, které jsou povinny zřídit vnitřní informační systém a Ministerstvo spravedlnosti, musí přijímat a řešit anonymní oznámení.
Z návrhu zákona se zdá, že taková povinnost není, resp. že si zaměstnavatel může nastavit oznamovací systém tak, aby anonymní oznámení nepřijímal. Z čl. 9 písm. a) návrhu plyne, že pokud jde o oznámení podávané anonymně, neplatí povinnost zaměstnavatele umožnit podání oznámení v tam uvedených formách (ústně, písemně, osobně). Zaměstnavatel má také povinnost informovat, zda anonymní oznámení přijímá.
Zákonodárce zde využil prostoru poskytnutého směrnicí, která umožňuje, aby měly členské státy možnost se rozhodnout, zda mají právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány přijímat anonymní oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice a podnikat v návaznosti na tato oznámení opatření.
Bude samozřejmě zajímavé, jaký bude finální text zákona a jak následně zaměstnavatelé přistoupí k přijímání anonymních oznámení. Pro zajímavost, samo Ministerstvo spravedlnosti, které je předkladatelem návrhu zákona, není dle § 16 návrhu vůbec povinno anonymní oznámení přijímat. Anonymní oznámení zaměstnavatelé museli umožnit, potom by byli anonymní oznamovatelé chráněni, pokud by jejich totožnost vyšla najevo, nicméně je otázka, zda budou zaměstnavatelé motivováni k tomu, aby anonymní hlášení umožnili.
