Je český režim odpovědnosti navrhovatele za škodu způsobenou odpůrci předběžným opatřením ve sporech z duševního vlastnictví skutečně režimem odpovědnosti objektivní? Argumentace generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C‑473/22 Mylan proti Gilead Sciences směřuje ke zpochybnění této jistoty a otevírá nový prostor pro obranu proti nárokům na odškodnění.
Podle českého procesního práva platí, že navrhovatel, na jehož návrh soud nařídil předběžné opatření, jenž následně zaniklo jinak než jeho úspěchem ve věci samé (např. je zrušil odvolací soud nebo zaniklo pravomocným zamítnutím žaloby), odpovídá osobě, které byla takovým předběžným opatřením způsobena škoda, za tuto škodu bez ohledu na své zavinění. Jde o případ objektivní odpovědnosti, které se navrhovatel může zprostit pouze v případě, kdy prokáže, že by ke škodě došlo i nezávisle na nařízeném (a následně zaniklém) předběžném opatření. Ohledně interpretace příslušného ustanovení občanského soudního řádu nepanuje dosud žádná nejistota a judikatura českých soudů aplikující tento princip je stabilní.
Pro oblast sporů z práv duševního vlastnictví se však situace může brzy změnit, resp. již nyní nelze spoléhat na to, že budou české soudy o náhradě takové škody rozhodovat nadále podle principu objektivní odpovědnosti, bez ohledu na zavinění navrhovatele zaniklého předběžného opatření a bez zohlednění případných dalších specifických okolností. To vše v důsledku nutnosti eurokonformního výkladu českého občanského soudního řádu, v souladu s čl. 9 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví, a toho, jak toto ustanovení směrnice bude interpretovat Soudní dvůr ve věci C‑473/22 Mylan proti Gilead Sciences. Generální advokát Maciej Szpunar již vydal v této věci před třemi týdny své stanovisko, a pokud jeho argumentaci vezme Soudní dvůr za svou, bude muset být princip objektivní odpovědnosti v rozhodování sporů z práv duševního vlastnictví českými soudy opuštěn.
Předběžné otázky, které Soudnímu dvoru položil finský obchodní soud, se týkají interpretace finské právní úpravy náhrady škody způsobené nařízeným a posléze zrušeným předběžným opatřením, která je shodně s českou právní úpravou založena na principu objektivní odpovědnosti navrhovatele předběžného opatření. Skutkově se souzená věc týká předběžného opatření, které finský soud nařídil na návrh společnosti Gilead proti společnosti Mylan. Nařízené předběžné opatření bylo založeno na tvrzeném porušování dodatkového ochranného osvědčení k patentu společnosti Gilead ze strany společnosti Mylan, jakožto výrobce generického léčiva údajně porušujícího dodatkové osvědčení společnosti Gilead. Toto dodatkové osvědčení bylo v průběhu sporu zrušeno a v důsledku toho bylo zrušeno i nařízené předběžné opatření. Následně společnost Mylan podala proti společnosti Gilead žalobu na náhradu škody způsobené zaniklým předběžným opatřením. Finský soud, který o žalobě rozhoduje, měl pochybnosti o souladu finského režimu objektivní odpovědnosti navrhovatele předběžného opatření s čl. 9 odst. 7 směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví, a obrátil se proto na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí několika předběžných otázek.
Generální advokát Maciej Szpunar nyní navrhuje, aby Soudní dvůr na položené předběžné otázky odpověděl tak, že zmíněný článek 9 odst. 7 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví odpovědnost navrhovatele předběžných opatření tak, že neumožňuje soudu rozhodujícímu o žalobě na náhradu škody způsobené v důsledku těchto opatření zohlednit relevantní okolnosti daného případu za účelem posouzení, zda je důvodné náhradu přiznat. Podle jeho názoru soud, který rozhoduje o žalobě na náhradu škody, musí vzít v úvahu vedle předpokladů této odpovědnosti uvedených v tomto ustanovení i další relevantní okolnosti případu, a to jak před podáním dotčeného návrhu na vydání předběžných opatření, tak po něm, které mu umožní posoudit, zda je tento návrh oprávněný s ohledem na riziko nenapravitelné újmy způsobené navrhovateli v případě, že by tato opatření nebyla přijata.
Tento názor generálního advokáta Szpunara tedy vylučuje princip objektivní odpovědnosti, na němž je založena současná česká procesní úprava.
Především v situacích, kdy bude právo duševního vlastnictví ke dni nařízení předběžného opatření zapsáno ve veřejném rejstříku a až následně zanikne (např. zrušením patentu nebo užitného vzoru, zrušením ochranné známky nebo jejím prohlášením za neplatnou), musely by soudy podle tohoto názoru zkoumat podrobně řadu relevantních okolností, než by mohly učinit závěr o tom, zda povinnému náleží nárok na náhradu škody způsobené takto nařízeným a následně zaniklým předběžným opatřením.
Byť dosud nelze s jistotou předjímat závěr Soudního dvora ve věci C‑473/22 Mylan proti Gilead Sciences, již nyní je třeba při zvažování strategie sporů z práv duševního vlastnictví zohlednit i riziko (resp. z druhé strany i výhodu) změny dosavadního přístupu českých soudů k nárokům na odškodnění v důsledku zaniklých předběžných opatření.
