V dnešním článku se zaměříme na problematiku týkající se zaměstnanecké karty, jež je jedním z druhů povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydávaným za účelem zaměstnání. Zaměstnanecká karta existuje ve dvou režimech, v tzv. duálním a neduálním režimu. V duálním režimu zaměstnanecká karta obsahuje, vedle povolení k pobytu, i povolení k zaměstnání.
V případě duální zaměstnanecké karty jsou její držitelé (dále také jako „držitelé“) povinni oznámit Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“) změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u stejného či jiného zaměstnavatele Ministerstvu vnitra (dále také jako „změna zaměstnání“), a to nejméně 30 dnů před takovou změnou.
Konkrétní podmínky, za kterých držitel duální zaměstnanecké karty může oznámit změnu zaměstnání, stanoví § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pobytový zákon“). Zákon např. stanoví, že je držitel zaměstnanecké karty povinen k oznámení předložit pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty.
Ustanovení § 42g odst. 9 pobytového zákona zároveň stanoví, že ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Citované ustanovení pobytového zákona zároveň uvádí, že na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v zákoně, se hledí, jako by nebylo učiněno.
Současný článek pojednává o povaze řízení o výše uvedeném oznámení a o jeho vlivu na situaci, kdy držitel k oznámení nepředloží veškeré náležitosti požadované zákonem, či kdy ministerstvo považuje oznámení za neúplné či jinak vadné, a to konkrétně o tom, zda ministerstvo může bez dalšího na vadné oznámení hledět, jako by nebylo učiněno, či zda je ministerstvo povinno držitele vyzvat k odstranění nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu tak, jak to obecně pro správní řízení stanoví § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Daná otázka má přitom zásadní vliv na právní postavení držitele zaměstnanecké karty a na budoucího zaměstnavatele, jelikož dokud nejsou splněny podmínky pro oznámení změny zaměstnání, není držitel oprávněn nastoupit do práce u nového zaměstnavatele či na nové pracovní pozice. Navíc, pokud dosavadní zaměstnání držitele již skončilo, může mít nesplnění podmínek pro oznámení změny zaměstnání zásadní dopad i na samotný pobyt držitele na území České republiky, jelikož dle § 63 odst. 1 pobytového zákona platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky uvedené v zákoně na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána. K zániku platnosti zaměstnanecké karty dojde v tomto případě automaticky ze zákona, tj. aniž by o tom ministerstvo vydávalo zvláštní rozhodnutí.
Byť může mít daná otázka zásadní dopad na právní postavení držitele a jeho zaměstnavatele a byť může často docházet k situacím, kdy je sporné, zda oznámení o změně zaměstnání obsahuje veškeré náležitosti požadované zákonem, výklad ustanovení § 42g odst. 7, 8 a 9 pobytového zákona zastávaný ministerstvem a správními soudy nebyl jednotný, a i mezi správními soudy existovaly spory o tom, zda je ministerstvo povinno držitele vyzývat k odstranění vad oznámení.
Pro pochopení podstaty sporu nejprve krátce zrekapitulujme historii procesu změny zaměstnání u držitele duální zaměstnanecké karty. Od roku 2014, kdy byl institut zaměstnanecké karty zaveden do právního řádu České republiky, museli držitelé žádat ministerstvo o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele. Ministerstvo o takové žádosti vedlo standardní správní řízení, ve kterém se v případě nesplnění náležitostí uplatnila poučovací povinnost dle výše uvedeného ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu.
Novelou pobytového zákona č. 176/2019 Sb., jež nabyla účinnosti 31. července 2019, zákonodárce ve snaze proces zjednodušit nově v § 42g odst. 7 a 8 pobytového zákona stanovil, že držitel již nežádá ministerstvo o vydání souhlasu se změnou zaměstnání a že je místo toho povinen změnu oznámit nejméně 30 dnů předem, přičemž ministerstvo ve lhůtě 30 dnů od oznámení má cizinci a budoucímu zaměstnavateli sdělit, zda byly splněny zákonné podmínky pro oznámení. Jak jsme uvedli výše, zákon také nově stanovil, že na oznámení, které dané podmínky nesplní, se hledí, jako by nebylo učiněno.
Po nabytí účinnosti novely ministerstvo vycházelo z názoru, že již nadále nemá poučovací povinnost dle § 37 odst. 3 správního řádu. Správní soudy však ustanovení pobytového zákona vyložily tak, že nelze chápat, že by mohlo ministerstvo vadná oznámení zcela ignorovat a držiteli, případně budoucímu zaměstnavateli, pouze sdělit, že oznámení nesplnilo podmínky uvedené v zákoně a že se na něj hledí, jako by nebylo učiněno. Správní soudy dovodily, že sdělení nadále zůstávalo správním rozhodnutím, kterému nutně muselo předcházet správní řízení, v němž bylo ministerstvo povinno vyzvat držitele k odstranění případných nedostatků oznámení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Tento názor potvrdil např. Krajský soud v Brně v rozsudku z 26. dubna 2023, sp. zn. 30 A 135/2021.
Další změnu právní úpravy přinesla novela pobytového zákona č. 274/2021 Sb., která nabyla účinnosti 2. srpna 2021 a která výslovně vyloučila použití druhé a třetí části správního řádu, tj. i ustanovení § 37 odst. 3, na řízení dle § 42g odst. 7, 8 a 9 pobytového zákona.
Po nabytí účinnosti novely vznikl spor nejenom mezi ministerstvem a správními soudy, ale i judikaturní rozpor mezi rozhodovací praxí jednotlivých správních soudů, a to konkrétně Krajského soudu v Praze a Krajského soudu v Brně. Krajský soud v Brně totiž v rozsudku z 31. ledna 2023, sp. zn. 29 A 9/2022, dovodil, že sdělení ministerstva dle § 42g odst. 9 pobytového zákona od účinnosti novely z roku 2021 nepředstavuje správní rozhodnutí, kterému předchází správní řízení, v němž by ministerstvo mělo poučovací povinnost dle § 37 odst. 3 správního řádu, a tudíž, že ministerstvo již není povinno držitele vyzývat k odstranění případných nedostatků oznámení.
K opačnému názoru však dospěl Krajský soud v Praze, který v rozsudku ze 7. února 2023, sp. zn. 43 A 90/2022, dovodil, že i po nabytí účinnosti novely z roku 2021 je ministerstvo povinno poskytnout držiteli nutnou součinnost a tím mu umožnit odstranit formální vady oznámení v přiměřené lhůtě.
Předestřený judikaturní rozpor nakonec vyřešil Nejvyšší správní soud ve svém nedávném rozsudku z 27. září 2023, sp. zn. 4 Azs 124/2023, kterým rozhodl o kasační stížnosti podané proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Nejvyšší správní soudu rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a přiklonil se k závěru uvedenému v citovaném rozsudku Krajského soudu v Praze, když dovodil, že ministerstvo je i po nabytí účinnosti novely z roku 2021 povinno vyzvat držitele k odstranění nedostatků oznámení a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu.
1 Soudní rozhledy č. 7-8/2023, C. H. Beck, str. 253.
Lze samozřejmě doporučit, aby držitel duální zaměstnanecké karty oznámil změnu zaměstnání, ke které hodlá přistoupit, v souladu s požadavky zákona a aby ve věci nebyly pochybnosti o tom, zda oznámení trpí nedostatky či nikoliv.
I pokud by však k pochybnostem z jakéhokoliv důvodu došlo, je třeba mít na paměti, že ministerstvo má povinnost držitele vyzvat k odstranění nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu a že bez takové výzvy nemůže tvrdit, že na vadné oznámení hledí, jako by nebylo učiněno.
Naše advokátní kancelář je samozřejmě připravena poskytnout svým klientům asistenci s přípravou oznámení o změně zaměstnání či i asistenci v řízení, které na podání oznámení navazuje, a to včetně přípravy odpovědi na výzvu ministerstva k odstranění případných nedostatků.
