Vzhledem k rychlému vývoji nových technologií často vyvstává otázka, do jaké míry jsou existující „tradiční“ právní koncepty schopné tento vývoj obsáhnout a v jaké míře je lze aplikovat i na realitu vztahů vznikajících v metaverzu či v blockchainu.
Dílčí odpověď přinesl Okresní soud pro Jižní okres státu New York svým rozsudkem ve věci Hermès v. Rothschild ze dne 8. února 2023. Tento soudní spor byl široce sledován, a to jak profesionály zabývajícími se ochranou duševního vlastnictví, tak i těmi, kdo hledají příležitosti kapitalizovat možnosti dané novotou a s ní souvisejícími nejasnými hranicemi ve světě blockchainu a metaverza. Byl jedním z prvních medializovaných sporů, v němž soud řešil hranice mezi právy k NFT, k zobrazovanému (podkladovému) předmětu a svobodou tvůrce NFT.
Nejprve stručně na vysvětlenou, co je NFT: NFT je zkratkou pro Non-Fungible Token. Jde zjednodušeně řečeno o jedinečný nezaměnitelný token (jako opak zaměnitelných tokenů kryptoměn), jakýsi certifikát zapsaný v databázi blockchainu, který je metadaty propojen s podkladovým digitálním objektem, často vizuálním dílem, které autentifikuje, a k němuž osvědčuje určitá, především majetková práva. NFT jsou obvykle směňovány za kryptoměny, zejména Ethereum. Značný boom zažily NFT v době pandemie covidu-19, kdy se objevila jejich nejznámější série „Bored Ape Yacht Club“, sbírka 10000 tokenů s kresbami opic. Na svém vrcholu v květnu loňského roku byla jejich tržní kapitalizace více než 4 miliardy USD. Úspěch „znuděných opic“ přilákal řadu tvůrců dalších NFT projektů.
Takovým projektem byl i „MetaBirkin“ Masona Rothschilda, který vytvořil a následně prodal 100 NFT s upravenými vyobrazeními známých luxusních kabelek Birkin společnosti Hermès, a to z původně plánované série 1000 kusů.
Společnosti Hermès se tento počin samozřejmě nelíbil a považovala jej za zásah do svého duševního vlastnictví a podala proto na Masona Rothschilda žalobu založenou na právu ke svým ochranným známkám a na ochraně proti nekalé soutěži.
Rothschild svoji obranu proti žalobě postavil především na argumentu, že NFT „MetaBirkin“ a související užití ochranné známky Hermès je tvůrčím uměleckým projevem a jako takový je chráněn svobodou projevu garantovanou prvním dodatkem ústavy Spojených států. S obranou Masona Rotschilda se soud neztotožnil a dal za pravdu společnosti Hermès, když porota dospěla k závěru, že NFT „MetaBirkin“ byly vytvořeny s komerčním záměrem, mohou vyvolat nebezpečí záměny s ochrannou známkou „Birkin“, a že se tedy za dané skutkové situace nedá užití ochranné známky bez souhlasu jejího majitele odůvodnit ochranou svobody projevu.
Toto rozhodnutí bylo v některých mediích prezentováno jako precedent, který do budoucna posílí postavení vlastníků ochranných známek vůči tvůrcům NFT a dalšího digitálního obsahu v metaverzu.
Takový pohled je však značně zjednodušující. Pomineme-li zřejmý fakt, že jde o rozhodnutí soudu ve Spojených státech amerických, které nemusí mít významný dopad na rozhodování soudů v jiných zemích, a fakt, že jde zatím jen o rozhodnutí v prvním stupni, je třeba si z evropské perspektivy klást otázku, jak by v podobném sporu rozhodovaly soudy v zemích EU.
V tomto ohledu je klíčové, že se spor týkal specifické situace, kdy byla k vytvoření NFT použita světově proslulá ochranná známka. Lze s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že za daných okolností (primárně komerční záměr tvůrce, známá známka s dobrou pověstí) by pravděpodobně i soudy v zemích EU dospěly k závěru, že tvůrce/prodejce NFT zasáhl do práv majitele takové známky bez ohledu na to, zda známka byla nebo nebyla zapsána pro virtuální zboží a služby vztahující se k metaverzu. Je však velice nejisté, že by soud obdobným způsobem rozhodl v případě, kdy by se věc týkala střetu s ochrannou známku méně známou, u níž by majitel např. nebyl schopen prokázat její dobrou pověst.
Proto by majitelé ochranných známek, kteří si přejí svoji značku chránit i v prostředí metaversa (především těch známek, které nemají dostatečnou míru známosti a dobré pověsti), měli zrevidovat rozsah výrobků a služeb, pro které mají své známky zapsány, a případně jej odpovídajícím způsobem rozšířit.
V této souvislosti stojí za zmínku, že Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) minulý podzim vyslal do konzultačního procesu návrh úpravy svých Metodických pokynů týkajících se ochranných známek, v němž se zabývá klasifikací „virtuálního zboží“ a NFT a podmínkami, které musejí jejich specifikace splňovat. Očekává se, že by změněné pokyny měly být vydány v příštích týdnech a EUIPO podle nich již bude při posuzování přihlášek ochranných známek postupovat.
